Král Šumavy
Nejznámější filmovou rolí herečky Jiřiny Švorcové je postava Marie Rysové z
filmu Král Šumavy. Režisér Karel Kachyňa jej natočil v roce 1959. Jiřina v
něm vytvořila hlavní ženskou postavu. Hraje prodavačku, jejíž muž prchl za
hranice. Když se s pomocí "Krále Šumavy" vrátí, přemluví ji, aby s ním utekla
za hranice také. V poslední chvíli si to ale rozmyslí, jenže její osud sečtou
bažiny pro Šumavu tak typické. Marie Rysová na konci filmu umírá.
oficiální text distributora
Naivní špiónské historky se zásluhou tohoto snímku vyšplhaly na kvalitativní
vyšší úroveň. Syžetově - námět poskytl Rudolf Kalčík - se ještě podřizuje politické
mytologii o zlých agentech, jejichž rejdy překazí hrdinní pohraničníci, ale pojetí
příběhu i vypravěčství získávají výrazovou svébytnost, poučenou moderními trendy té
doby. Kachyňa zde rozvedl své pojetí vojenských příběhů jako ryze chlapské záležitosti.
Vizuální podobu filmu určuje hned úvodní sekvence, členitá jízda mokřitými šumavskými
hvozdy, kdy majestátně vzrostlé stromy naznačují rozlehlost lesní pokrývky i její
dumavou atmosféru. Černobílý obraz prostupuje baladičnost, proměněná ovšem ve vítězný
chvalozpěv na odhodlané obránce hranic, jak zněl dobový slogan.
Film Král Šumavy
(Československo, 1959), děj se odehrává na Šumavě koncem 40. let.
Režie: Karel Kachyňa
Scénář: František A. Dvořák, Karel Kachyňa, Rudolf Kalčík
Hudba: Miloš Vacek
Kamera: Josef Illík
Hrají: např. Radovan Lukavský (poručík SNB Kot), Jiří Vala (strážmistr Zeman),
Jiřina Švorcová (Marie Rysová), Jaroslav Marvan (inspicient finanční stráže Beran),
Stanislav Remunda (Pavel Rys), Jiří Holý (Galapetr), Vladimír Menšík (Buryška),
Rudolf Jelínek (Cigánek řečený Mařenka).
Zajímavosti (zdroj: csfd.cz)
Scénárista Rudolf Kalčík se inspiroval skutečnou legendou Kiliána - Franze
Nowotného. Ten pocházel z německé rodiny s pašeráckou tradicí ze Starých Hutí.
V roce 1946 byl odsunut do Bavorska a žil v Röhrnbachu. Už za první republiky si
přivydělával pašováním přes hranici a i po poválečném odsunu se do své vlasti
tajně vracel.
Film byl v roce 1959 oceněn filmovou cenou kritiky.
Ve filmu dotvářel atmosféru starý hamr (mlýn), postavený přímo na místě natáčení.
Močál, ve kterém se topí Jiřina Švorcová, byl uměle vytvořen pro samotnou scénu.
Točeno na Kvildě.
Král Šumavy zachytil drsný život u hranic (z periodika Deník, 16. 8. 2011)
Jak se natáčel film Král Šumavy? Jiří Frydlewicz z Kvildy vzpomíná, že herci hráli
v hospodě karty o sirky a že Jiřina Švorcová točila ve vypůjčeném kombiné a botách.
Film Král Šumavy režiséra Karla Kachyni a scenáristy Rudolfa Kalčíka, který vznikl na
jihu Čech, i po půl století od natočení vyvolává emoce. Láká diváky zpracováním,
hereckými výkony a věrně zachycenou atmosférou poválečné šumavské obce a života na
hranicích. Zároveň ho ale mnozí kritizují, protože z vojáků střežících hranici dělá
hrdiny, a těm, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem, dává nálepku zločinců a
kriminálníků.
Film Král Šumavy se koncem 50. let natáčel na Šumavě, hlavně v Kvildě a jejím okolí
a na Prášilech. Věrně zachytil tvář obce a také tím je film významný i pro současnost.
Na jeho vznik si vzpomíná Jiří Frydlewicz (80) z Kvildy, který v obci bydlí od
poloviny 50. let a v letech 1994 – 2002 tam byl i starostou. „Natáčení Krále Šumavy
jsme se tenkrát zúčastnili s manželkou i s dcerou, už jsme tady v roce 1958 asi tři
roky bydleli. Ve filmu je vidět, jak obec vypadala, jsou tam vidět budovy, které se
pak zbouraly. Při natáčení scény pohřbu pohraničníka zachytili i zdejší německý
hřbitov s náhrobky a kříži, který byl pak v 70. letech zrušený.“
Scéna pohřbu zastřeleného pohraničníka Cigánka alias Mařenky, ztvárněného Rudolfem
Jelínkem, patří ve filmu k nejsilnějším. „Režisér potřeboval, aby bylo pošmourno a
mlha. Jenže celý den bylo zrovna hezky. Natáčeli v létě o prázdninách, přitom ve filmu
potřebovali hlavně déšť, mraky, zataženo. Tak udělali za kostelem na hřbitově umělou
mlhu. Čekalo se na osmnáctou hodinu, když zapadalo slunce a kostel vrhal na hřbitov
stín. Při natáčení pohřbu hráli hudebníci trauermarš čili smuteční pochod. Málokdo
ví, že ho složil jeden zdejší lesák, zapálený do muziky. Měl piano v baráku.
Spisovatel Rudolf Kalčík tady kdysi na Kvildě bydlel, tak ho dobře znal a jeho
trauermarš ve filmu využili. Kalčíkovi se pro jeho práci navíc vždycky hodilo,
že uměl výborně německy, dokonce i s bavorským dialektem. “
Jiří Frydlewicz vzpomíná na natáčecí tým, plný filmových hvězd. „Štáb bydlel v
Horní Vltavici, asi dvacet kilometrů odtud.Tehdy koncem 50. let na Kvildě sice byla
hospoda, která patřila Jednotě, jenže nahoře ještě nebyly hotové pokoje. “
Štáb přijel na Kvildu natáčet, ale první dny se nudil. „Kachyňa s Kalčíkem si vymínili,
že chtějí, aby byl film černobílý. Už jim totiž nabízeli, aby ho natáčeli v barvě.
Jenže oni chtěli zachytit ponurou atmosféru Šumavy, což se jim podařilo. Čekali na
správné počasí, jenže bylo pořád hezky. Herci neměli co dělat, tak chodili do hospody
a popíjeli. Hráli karty o sirky. Chovali se k nám úplně normálně. Jaroslav Marvan
pil zásadně červené víno. Říkalo se, že Vladimír Menšík pálil tenkrát za nějakou
ženskou do Vimperka. Jiřina Švorcová byla tehdy hezká holka. Ve filmu hrála i v
botách a kombiné mé ženy. Kachyňu tenkrát něco při natáčení napadlo a hned se
sháněli po těchto věcech. Tak jsme jim je půjčili,“ směje se pamětník.
„Obchod, kde prodávala Marie Rysová, kterou hrála Švorcová, patřil Jednotě. Teď
jsou tam sportovní věci. Barák, ze kterého skáče pohraničník z okna, zbourali a je
tam bytovka.“ K dalším působivým scénám patří ty ze slatí. „Vzpomínám si, jak natáčeli
na Prášilech scénu, při které se Marie Rysová utopí. Byl tam tenkrát vojenský újezd,
kam turisté nesměli. Jiřina Švorcová měla na sobě pod šaty rybářský oděv až ke krku.
Byla ovázaná lanem. Moc se jí pod hladinu nechtělo, jenže zatáhli za lano, a byla tam.“
Z historie Krále Šumavy těží Kvilda i nyní. Nedaleko zrušené a chátrající vojenské
pohraniční roty stojí restaurace U Krále Šumavy, ale není to ta z padesátých let.
„Původní hospoda je předělaná. Udělali z ní restauraci amerického typu Šumava inn,
jenže ta stará měla jiný kolorit,“ říká Jiří Frydlewicz. Krále Šumavy Kiliána ve
skutečnosti koncem 40. let, kdy se film odehrává, nechytili. „Přešel do Bavorska,
kde pak bydlel,“ doplňuje Jiří Frydlewicz.
použité prameny: csfd.cz, Deník a Filmové studio Barrandov
foto: Filmové studio Barrandov
|
