|
|
|
 |
|
|
|
Dvanáctidílný seriál z prostředí prodejny potravin. Hlavní hrdinkou
je Anna Holubová, která je kromě ženy za pultem také - mámou, kolegyní,
která nemůže zapomenout ani na to, že povolání a povinnosti mámy nemohou
samy o sobě naplnit celý její život. Seriál je obsazen tehdejšími skvělými
herci a v době svého uvedení v TV dokázal doslova vyprázdnit ulice měst.
Pro herečku Jiřinu Švorcovou se Anna Holubová stala životní rolí.
Seriál Žena za pultem si Československá televize objednala u Krátkého
filmu Praha. Rozdíl mezi televizní produkcí a produkcí Krátkého filmu
je patrný už na první pohled. Všechna prostředí, která se v seriálu
objevují, jsou reálná, včetně bytu Anny Holubové, tvůrci nepoužili
studiové kulisy. Seriál se natáčel celý rok 1976, další rok se stříhal
a v prosinci 1977, těsně před vánočními svátky, měl premiéru na
televizní obrazovce.
|
|
premiéra a hádka Švorcové s ředitelem televize |
Příběh lahůdkové Anny neměl lehkou cestu na televizní obrazovky. Jiřina
Švorcová o tom píše v knize Býti Švorcovou. Popisuje, jak se pohádala s
ředitelem ČST Zelenkou, který se Ženu za pultem rozhodl nasadit těsně před
vánočními svátky: "Chceš to vysílat v době, kdy mají ženské plné ruce práce.
Jedny jsou až do večera v obchodech, jiné běhají po nákupech, uklízejí,
připravují Vánoce. Večer už budou utahané a na televizi nebudou mít
myšlenky ani čas. Jednotlivé díly se musejí vysílat s odstupem, aby si o
tom mohli lidé povídat, aby se mohli těšit na další pokračování. Musíš
jim dát možnost se na každý večer připravit, říkat si: Aha, tak zítra
večer musím být doma, bude Žena za pultem!" píše se v knize o pohnutých
osudech seriálu. Nakonec se díky Švorcové vysílaly jednotlivé díly seriálu
s několikadenním odstupem.
|
|
pult, který znamená
svět i za hranicemi |
Seriál Žena za pultem se stal úspěšným také za hranicemi Československa.
Uvedly ho televize v Německé demokratické republice, na Kubě a v Polsku.
Všude zaznamenal mimořádný ohlas.
|
|
jak to bylo s chlebíčky a vlašákem |
Lahůdky, které jsme v seriálu měli na pultě, byly samozřejmě pravé. Nebyly tam
ale každý den, protože se pulty zavážely, jenom když byl záběr na ty lahůdky.
Třeba chlebíčky nás zásoboval pan Skalický, což byl vedoucí lahůdkářství U
Anděla, což bylo v té době vyhlášené pražské lahůdkářství. Lahůdky na pultech
v seriálu byly výborné, ale nesměli jsme je jíst. Jedl je jenom ten, kdo to
měl v popisu práce, tedy v roli. Jinak to bylo nedotknutelné a večer, po
skončení natáčení, to už bylo nepoživatelné. Co bylo trvanlivější, dalo se na
konci dne do lednice, a to, co se zkazilo na pultě, šlo do kafilerie.
Jiřina Švorcová, říjen 2011, kniha Poslední role života
|
|
seriálová prodejna |
Seriálová prodejna skutečně existovala, byla postavena jako provizorium,
když byla v rekonstrukci stará smíchovská tržnice. Tato shoda okolností byla
pro filmaře velice výhodná, protože jsme dostali zařízenou prodejnu, neboť v
době natáčení už byla smíchovská tržnice opět otevřená. Takže pulty naší
samoobsluhy nebyly prázdné a jen se do nich zboží doplnilo.
Jiřina Švorcová, říjen 2011, kniha Poslední role života
|
|
natáčení |
V seriálové prodejně jsme točili naneštěstí jenom v létě, kdy bylo fantastické
počasí, křišťálový vzduch a sluníčko pálilo, takže pod tou plochou střechou bylo
skutečně i 40 stupňů. Chodili jsme se chladit ven pod velkou olši, odkud nás
ovšem vyháněly kostymérky, protože na nás padaly mšice, což samozřejmě odnášely
naše bílé pláště. Jinak se točilo na ulici, v bytě Anny Holubové, což byl
propůjčený byt na Vinohradech. Všechno se točilo v reálu, tam nebyl vůbec
žádný ateliér.
Jiřina Švorcová, říjen 2011, kniha Poslední role života
|
|
byt Anny Holubové |
My jsme seriál začínali točit v bytě Anny Holubové, což byl pronajatý byt
ve třetím, nebo snad dokonce ve čtvrtém patře v ulici, která je za vinohradským
divadlem. Byt patřil starým manželům. Matka se synem bydleli po dobu natáčení
v hotelu a babička s dědou zůstali v bytě. Stará paní byla rozkošná, vařila
nám škubánky, polévky a starý pán se vždycky zašil někde do kouta, abychom
mu nebyli na očích, protože natáčení těžce snášel. Po natáčení musela produkce
nechat byt zrekonstruovat, protože tam byly díry od konzolí na reflektory.
Jiřina Švorcová, říjen 2011, kniha Poslední role života
|
|
seriálová šatna |
Přímo v samoobsluze byla malinká šatna, ve které jsem se převlékali a
každý v ní měl skříňku. V té šatně se i natáčelo, a to tam potom bylo husto.
Když tam byla kamera, režisér a všichni herci, tak se v ní nedalo normálně
dýchat.
Jiřina Švorcová, říjen 2011, kniha Poslední role života
|
|
kuchařka na place |
Během natáčení jsem měla jubilejní narozeniny (50) a od děvčat hereček jsem k
nim dostala mezinárodní kuchařku. Šíleně mě to potěšilo, protože to svědčilo
o tom, že vztahy při natáčení byly skutečně kamarádské a přátelské.
Jiřina Švorcová, říjen 2011, kniha Poslední role života
|
|
filmová místa |
Podívejte se, kde se natáčely scény seriálu v exteriérech v Praze.
Podrobnosti .
|
vybrané citáty a hlášky ze seriálu
"Paní, nechoďte mi tam bez košíku!"
Anna Holubová: "Ahoj děvčata, coje nového?"
z kolektivu: „Chytili jsme zloděje se sardinkama v rukávě kabátu!!!“
skladník Dominik: „Na co že si to mám dát u moře pozor?“
z kolektivu: "Pozor na vlny, žraloky a mořské panny!"
Olinka Škarapesová tišící děti v prodejně:
„Tady se nekřičí, my jsme nóbl podnik, tady se šeptá ...“
„Jak se pozná vdova?“
„Když je ta baba pořád taková nakvašená ...“
V čem vyniká Jaromír, manžel Olinky?
Olinka Škarapesová (po svatbě Radimcová): „Fany je děsná bedna na polovodiče"
Co by dokázal vést za podnik vedoucí, když by měl za svého zástupce Aničku Holubovou?
vedoucí Karas: „Aničko, s tebou bych si troufl vést i bleší trh, natožpak tenhle krcálek“
malý test z velkoprodejny
Která byla úplně první slova, která zazněla v seriálu?
"Paní, nechoďte mi tam bez košíku!"
Kolik stál uherský chlebíček?
1,90 Kčs
Kolik stála kofola i s lahví?
1,90 Kčs
Kolik měli v samoobsluze druhů koňaku?
Martell za 340 Kčs, Courvoasier za 250 Kčs, Napoleon Brandy za 120 Kčs
Jaké heslo je na plakátu visícím nad lahůdkami?
Lahůdky z Pramene - záruka kvality. Makrela - to je rybí lahůdka.
použité prameny:
scénář Jaroslav Dietla, Krátký film Praha
kniha Jiřina Švorcová - Poslední role života (autoři Miroslav Graclík a Václav Nekvapil)
|
|
 |
|
|
|
